Někteří zájemci o práci v zahraničí si myslí, že dosavadní život skončí a vstupem na zahraniční pracoviště začíná nová etapa. Jistě mají velký kus pravdy, ale je dobré vědět, že nestartujeme zcela oproštěni od své osobní minulosti. Cosi jsme prve zažili, určitým způsobem se utvářel náš individuální vývoj, a tak se pravdě velmi blíží konstatování, že nezačínáme od nuly.
Jaká je naše startovní pozice?
Zcela klidně můžeme o sportovním prvku mluvit, abychom si situaci lépe přiblížili. Bez nadsázky se zde jedná o směsici různých činitelů, jež budou naši konstelaci usnadňovat a někdy činit složitější.
Podobně jako sportovec nesoutěží jen sám, ale objevuje se kolem něj řada dalších jedinců a faktorů, ani my nebudeme venku jen sami za sebe. Máme za sebou již poznání několika souvislostí kolem názorových stereotypů a předsudků, které se týkají všech zúčastněných osob. Často nám ovšem chybí osobní poznatky a zážitky a totéž se děje také na druhé straně u našich nových kolegů.
I my se v případě vycestování za prací do zahraničí budeme muset potýkat s národními a skupinovými stereotypy, protože také na nás jako příslušníky národa se za hranicemi konkrétním způsobem kouká.
Asi nebude těžké uvěřit, že pohledy na Čechy nejsou jen kladné a obdivné. Mnozí si počínají v duchu různých odhadů a nechávají se ovlivňovat tím, co se kdysi učili ve škole, slyšeli od známých a spolupracovníků, přečetli v novinách a viděli v televizi. Mnohdy jde jen o vybrané útržky a žádnou komplexní zkušenost a vyvážené poznání. Není divu, že přicházejí rozličné potíže a nedorozumění.
Někteří na sebe docela zapomínají
Část pracovníků si venku počíná, jakoby částečně ztratili kus své osobnosti a ustoupili se svými zvyky a vlastnostmi kamsi do pozadí. Snad se vnímají více jako nástroje k plnění úkolů než živé bytosti se svými potřebami, cíli, ideály, postoji a ambicemi.
Samozřejmě že se člověk musí ve společnosti a v pracovní skupině ohlížet na ostatní, ale rozhodně by jim neměl totálně ustupovat a vyklízet scénu. Třeba jen proto aby byl tzv. klid. Mnozí z nás právě kvůli klidnému přečkání pracovní doby nejdou do střetů a leckdy mnohé vydrží, jen aby nepoutali pozornost a neocitli se v centru řešení a změn.
Nejde o jediný prvek. Co když například někdo jede ven, aby hlavně jiným dokázal, co je schopen získat a čeho umí dosáhnout?
Některým nejde ani tak o sebe jako o ostatní a jejich názory a hodnocení. Místo aby si mysleli a říkali, co si přejí oni jako autoři plánu na vycestování, nejvíce jim záleží na postojích a prohlášeních spolupracovníků. Jejich slova jsou sice důležitá, ale v první řadě by nám mělo jít o nás samotné.
Pozor na extrémy. Nejsme jenom my
Někteří na své pracovní působení pohlížejí zcela opačně a na názory druhých osob se zpravidla vůbec neohlížejí. Jde o protikladný extrém k výše zmíněnému uspořádání.
Je potřebné mít respekt k sobě a současně také k ostatním. Dejme si zde ovšem pozor na hranici, která odděluje zdravé jednání charakterizované pochopením a tolerancí od poklonkování a služebníčkování. Jestliže budeme někoho a něco venku chápat, ještě neznamená, že také souhlasíme.
Možná pro nás bude zahraniční pobyt výzvou, abychom se sebou, se svými vnitřními prvky a svým chováním cosi užitečného provedli.
Otakar Patočka
In English
