Na první pohled se zdá, že hlavním a nejdůležitějším prvkem pro úspěšné uplatnění mladého absolventa školy a/nebo učebního oboru je profesionální připravenost. Když mladí ukáží, že vyráběným věcem, zpracovávaným dokumentům a řešeným problémům rozumí, a současně předvedou, že za práci dokáží vzít a solidní pracovní výkon jim není cizí, je přece vyhráno a snadno zaplují do party mezi ostatní.
Jako nůž máslem
Mnozí přicházející jedinci si myslí, že právě tak rychle a poměrně lehce se jim podaří zajet do pracovní skupiny.
Proces ovšem nebývá snadný natolik, jak si ho leckteří absolventi školních studií představují. Kromě pracovní stránky zde existuje ještě další její „kolegyně“. Mohou nést názvy jako pochopení tradic a zvyklostí, osvojení si místního organizačního řádu, zvládnutí oficiálních a neoficiálních / nepsaných / zákonů a pravidel, poznání mechanismu fungování vzájemných vztahů a jim podobné jevy a procesy.
Nebudeme zřejmě překvapeni konstatováním, že v sobě skrývá celou řadu psychologických aspektů. Ač je profesionální připravenost a poznatková výbava nesporně důležitá, za jistých okolností je zmíněná oblast ještě důležitější.
Stávající zaměstnanci se zajímají, nejen co příchozí umí, ale i jakým je člověkem.
Co za osobu a osobnost mezi ně vlastně přichází?
Co lze očekávat?
Jak a s čím jim pomůže?
V čem naopak bude působit potíže? Mohou se na něj spolehnout?
Co vše před ním mohou vyslovit?
Ne všude je hledání odpovědí věnována velká pozornost a dostatek času. Zdá se že ke škodě věci a zejména s ohledem na pozdější potíže v mezilidských vztazích.
Pro zdárný vstup je třeba něco udělat
Pokud bychom sáhli po srozumitelné sportovní analogii, asi nás napadne, že těžko mohou zápas a závod vyhrát sportovci, kteří v přípravě mnoho nevykonali. Jinými slovy platí dávná moudrost, že bez práce nejsou koláče.
Jestliže nováčci chtějí dosáhnout odpovídající úrovně pracovního zařazení a sociálního a psychologického začlenění, čeká je relativně dost kroků.
Nic se neděje automaticky a lecčemu je potřebné pomoci.
Nová doba přináší nové nebo staronové otázky a požadavky, přesto nadále platí starší pořekadla, například že nikdo nesnědl všechnu moudrost světa.
Podobně je dobré, aby mladí a nastupující nezapomínali na přiměřenou skromnost a úctu, kterou si starší a stávající zaměstnanci zasluhují, už jen za předchozí léta práce a snažení. Přece jenom je něco pravdy na tvrzení, že člověk by měl za sebou nejprve mít konkrétní výsledky a teprve pak se pustit do kladení návrhů, předkládání žádostí, do kritiky a vznášení připomínek. Vzhledem k důležitosti zmíněných otázek a požadavků se jako vhodné jeví věnovat jim samostatný díl.
Otakar Patočka