Škola skončila, vysokoškolský diplom, maturitní vysvědčení nebo výuční list ještě nestačily pořádně oschnout a člověk má pocit, že mu svět leží u nohou a právě na něj a jeho schopnosti a nápady čeká. Pocit má své reálné opodstatnění.
Člověk se zpravidla dlouhá léta snažil, poctivě se připravoval a hodně ví a umí. Snadno podlehne dojmu, že právě nyní všem ukáže, že všechno půjde snadno kupředu a lukrativní nabídky se jen pohrnou.
Často ho však čeká náraz na jsoucí skutečnost, který bývá doprovázen zklamáním a pocity bezmoci a bezradnosti.
Srážka s realitou mívá různé podoby
Mnozí nechápavě kroutí hlavou a kladou si otázku, proč vlastně studovali. K čemu jejich víceleté úsilí ve školních lavicích, v knihovnách, za stolem doma, během praxe v dílnách a na dalších místech bylo?
Každý však smutně a nevalně nedopadne. Část čerstvých absolventů má lidově řečeno za ušima a ví co a jak, protože se již s dostatečným časovým předstihem zajímali o praktickou stránku pracovního procesu. Sami nebo i za pomoci starších se dopracovali k neveselému a spíše k hořkému poznání, že sama praxe není tak snadná a zářná, jak by se snad jevilo na první pohled.
Uvedenou zkušenost buď učinili sami během četných praktických zaměstnání a při výcviku nebo v rámci stáží, kdy pozorně naslouchali starším pracovníkům. Někteří je měli za blázny, že se snaží ukázat a zavděčit. Jejich snahu je sice možné podrobit kritice, ale jeden nikdy neví, koho, kdy a v jaké pozici potká.
Jiní se poučili z případu svého nezaměstnaného rodiče nebo táty dobrého kamaráda, který leccos umí, má zkušeností na rozdávání, a přece o místo při reorganizaci podniku přišel. Jak oni uspějí, když dospělí kromě vědomostí mají oproti začínajícím navíc bohaté zkušenosti a řadu kontaktů?
Mnoho potíží a otázek, ale zpravidla málo účinných postupů
Podobné myšlenky a obavy u sebe svého času objevila Renata Piklová. Na rozdíl od spolužaček, v jejichž centru hlavní pozornosti trůnili kluci, drby, zábavy a diskotéky, více přemýšlela o světě kolem sebe. Když s pomocí školního psychologa probrala možné nástrahy poškolního období, vlastní informace a jeho zkušenosti, pak bez podivu pocítila, že hledání prvního zaměstnání a zejména uplatnění v něm bude spojeno s nejednou svízelí.
Potvrdí se, že zlatá školní léta opravdu skončila a nyní je třeba se tvrdé praxi postavit tváří v tvář. Žel se postupně musí podobně jako ostatní smířit s životem, který přináší jevy, že ani ten nejlepší nebo ten s nejvyšším zájmem o práci zaměstnání nemusí sehnat. Prostě o práci nezavadí, protože bydlí v nevhodném místě nebo se o ni uchází v nesprávnou dobu anebo nemá známé na patřičných místech. Nebo by se práce našla, ale dojíždění za ní je natolik krkolomné a nevyhovující, že se vzdá. Vždy je v životě něco za něco, a proto je třeba jednotlivé prvky a faktory pečlivě vážit a přijímat rozhodnutí na základě pokud možno zralé úvahy.
Otakar Patočka
In English
